Národní park Olimpos

Jedním z nejhezčích národních parků Turecka je Olimpos (Beydaglari) rozkládající se na ploše 34 420 hektarů. Jeho hranice sahají od pobřeží Středozemního moře, které se v těchto místech nazývá Laventské, až po horskou oblast, kde průměrná nadmořská výška činí 2000 metrů. Olimpos je hojně navštěvován turisty, protože ukrývá hned několik zajímavostí.

Jelikož se Národní park Olimpos (někdy psaný též Olympos) rozkládá asi 60 km od letoviska Antalya, stal se častým cílem rekreantů trávících svou dovolenou na pobřeží Turecké riviéry. Přestože není nijak velký, na poměrně malém území se příroda dokázala opravdu vyřádit. Park je tvořen vysokými vápencovými horami pohoří Taurus, které jsou porostlé borovicemi a cypřiši. V nejvyšších patrech se drží cedry a v údolí se daří vavřínům a platanům.  Olimpos je tak lákadlem pro každého nadšeného botanika. Milovníky historie zase potěší ruiny starověkého římského a byzantského města Olympos, které bylo ve středověku údajně zničeno silným zemětřesením. V troskách města je dnes možné rozpoznat lázně či divadlo. Protéká jím říčka, která se následně vlévá do moře. 

Národní park Olimpos je unikátní svou vysokou biodiverzitou, nachází se zde několik chráněných rostlinných i živočišných druhů. K těm patří například cedr libanonský, kareta obecná nebo koza bezoárová. Endemickým rostlinným druhem je také modřenec muškátový (Muscari muscarimi), který koza bezoárová pojídá. Ve vodách Laventského moře se velmi dobře daří planktonu, který je možné pouhým okem sledovat hlavně v noci, kdy září jako drobné hvězdičky. Moře je díky oblázkovému podloží v těchto místech nádherně průzračné, čisté a navíc je také úžasně teplé. Setkání s karetami je spíše výjimečné, chodí totiž klást vejce na pláže, které nejsou turisticky přístupné a jsou pod dozorem ochránců přírody.

Zajímavým místem, jehož návštěvu nevynechá žádný turista, je Chiméra, kde na kamenné stráni neustále hoří oheň. Plameny zpod kamenů šlehají již od nejstarších dob. Je to úchvatná podívaná, kterou si však nejlépe vychutnáte v noci. Podle legendy má v těchto místech Hefaistos ukrytou svou kovárnu. Dříve se lidé plameny snažili uhasit tak, že je zasypávali hlínou a pískem, ale netrvalo dlouho a plameny se vždy objevily znovu. V minulosti byly dokonce zkoumány a tak se zjistilo, že je způsobuje plyn, který se sám vzněcuje.