V Pamukkale bavlna neroste

Nedaleko antického města Hierapolis, které patří mezi vyhledávané památky na pobřeží Egejského moře, se rozkládají unikátní bělostné travertinové terasy známé pod názvem Pamukkale. Tyto termální prameny jsou místem, jehož prohlídku by žádný návštěvník Turecka během své dovolené neměl vynechat.

Pamukkale, česky nazývané Bavlněný hrad, se nachází na jihozápadě Turecka, nedaleko města Denizli. Památka je dobře dostupná z oblíbených turistických letovisek ležících na Egejské riviéře, jako je například Bodrum. Je od pobřeží vzdálená asi 260 km a pořádají se do ní organizované autobusové zájezdy. V současnosti je jednou z nejvyhledávanějších a nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v zemi. Již v roce 1988 bylo Pamukkale pro svou jedinečnost a krásu zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Název Bavlněný hrad získalo Pamukkale proto, že jednotlivé travertinové terasy připomínají svým tvarem i sněhově bílou barvou chomáče bavlny.  Celý svah tvořený travertinovými jezírky pak působí právě jako hrad z bavlny.  Někomu může zase připadat, že je svah pokrytý sněhem a ledem, ale není tomu tak.

Pamukkale se rozkládá na ploše 2 700 (šířka) x 160 metrů (výška). Tato unikátní přírodní památka se nachází v místě tektonického zlomu, kde na zemský povrch vyvěrají horké minerální prameny. Ty jsou bohaté na vápník a jak stékají po skále, tak chladnou a dávají vzniknout usazeninám, z nichž se vytváří travertin. Minerální voda tak v Pamukkale za dlouhá staletí vytvořila krásná jezírka, terasy a kaskády. V Pamukkale je možné vidět všechny fáze jejich vzniku, tedy jezírka s horkou vodou,  místa, kde dochází k suspenzi vody a vápence i terasy, na nichž dochází k pomalému usazování částeček na travertinovém podloží. 

Vzhledem k tomu, že jsou zdejší prameny stále aktivní, dotvářejí se jezírka vlastně neustále. Když voda teče pomalu, nejvíce travertinu se usazuje na okraji jezírka a tím se zvyšuje jeho hráz. Naopak, pokud voda přitéká moc rychle, nestíhá se v nich travertin usazovat a voda ze svahu stéká do nižších pater. V místě, kde proud stéká, vznikají formace připomínající krápníky. V minulosti se už párkrát dokonce stalo, že se některé terasy protrhly. Můžeme je vidět zejména na severní straně svahu. Největší protržené jezírko měřilo okolo úctyhodných 100 metrů. Právě na protržených travertinových jezírcích je nejlépe vidět, že jsou ve skutečnosti ohraničena pouze křehkou skořápkou, která musí nést spoustu vody. V dřívějších dobách byla jezírka v Pamukkale zpřístupněna pro koupání, ale z důvodu jejich ochrany to bylo nakonec zakázáno. Jezírka si tak dnes mohou návštěvníci prohlédnout pouze očima a také se mezi nimi mohou procházet - musí však být bosí. Za vstup do oploceného areálu se platí. 

Prameny minerálních vod byly v centru zájmu již v době antiky, přibližně 2000 let před Kristem bylo v blízkosti Pamukkale založeno lázeňské město Hierapolis. V něm v dobách jeho největší slávy žilo okolo 500 tisíc lidí. Dodnes si jeho pozůstatky můžeme prohlédnout přímo nad kaskádami. Také toto antické město je dnes zařazeno mezi památkami UNESCO. V Hierapolis je k vidění velký amfiteátr a unikátní pohřebiště - právě zde se nachází jedno z nejzachovalejších pobřežních míst antiky.