Historie Istanbulu

Historie Istanbulu, města ležícího na pomezí Evropy a Asie, sahá daleko do období antiky. Okolo roku 660 před Kristem byla v těchto místech osadníky z Megary založena osada s názvem Byzantion. V letech 513 až 479 před naším letopočtem se toto sídliště ocitlo pod nadvládou Peršanů.  V roce 340 před Kristem bylo obléháno Filipem II., ale bez úspěchu. 

Netrvalo však dlouho a v roce 318 př. n. l. dobyl Byzantion generál Antigonos. V roce 196 př. n. l. byl nakonec zničen Septimem Severem, protože se během bojů o moc v Římě přidal na stranu poražených. O další rozvoj Byzantionu se postaral římský císař Konstantin I. Veliký (272 – 337), který jej vyzvedl z popela a udělal z něj metropoli celé Východořímské říše. V roce 330 jej pojmenoval Nova Roma, tedy Nový Řím. Po smrti Konstantina však bylo město na jeho počest přejmenováno na Konstantinopol (Konstantinovo město).

Konstantinopol se stal centrem řecké kultury i pravoslavné církve. Rozvíjel se jak za vlády císaře Arcadia, tak i císaře Justiniana. V té době dosahovala Byzantská říše největšího rozkvětu a vzniklo mnoho významných staveb. V letech 532 – 537 byl postaven například chrám Hagia Sofia, který dnes patří mezi nejznámější istanbulské památky. Město bylo centrem obchodu a kultury. V roce 1204 vtrhli do města křižáci podporováni benátskou flotilou a kompletně jej vyplenili. V roce 1261 se Michaelu VIII. Palaiologovi rovněž podařilo město dobýt a to dokonce téměř bez boje. 

V roce 1453 se vládcem města stal sultán Fatih Mehmet, který z něj učinil hlavní město Osmanské říše. Díky tomu se Konstantinopol začal architektonicky přetvářet. V letech 1550 – 1557 byla postavena Süleymanova mešita a v letech 1609 – 1616 mešita Sultanahmet (Modrá mešita). Již stojící katedrála Hagia Sofia byla přestavěna v muslimském duchu. Během osmanské nadvlády se zde začal rozšiřovat také islám a město bylo přejmenováno na Istanbul. Roku 1699 dochází k uzavření Karlovického míru, čímž Osmanská říše přichází o část Balkánu. Ve městě se začali usazovat obchodníci z nejrůznějších částí Evropy i Asie. Nejvíce jich přicházelo z Řecka, Bulharska, Srbska a také Arménie. Istanbul se stával stále více a více kosmopolitnějším. 

O získání Istanbulu mělo v pozdějších letech velký zájem Rusko, které chtělo tímto krokem získat moc a bohatství. Rusko by rovněž mohlo lépe kontrolovat pohyb a obchody mezi Černým a Středozemním mořem. Istanbul byl sice Rusku několikrát přislíben, ale nakonec k jeho postoupení nikdy nedošlo. Nejblíže k získání města bylo ruské vojsko během války v letech 1877 – 1878. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 se již velmi oslabená Osmanská říše přidala na stranu Německa a Rakouska-Uherska. Válku však nevyhráli a Istanbul byl obsazen vítěznými mocnostmi, Francií a Anglií. Osmanská říše se úplně rozvrátila. 

V letech 1919 – 1923 zorganizoval Mustafa Kemal Atatürk národní osvobozeneckou válku, během níž sesadil posledního osmanského sultána Mehmeta VI. Dne 29. října 1923 byla založena nová Turecká republika a Mustafa Kemal Atatürk se stal prvním prezidentem Turecka. Hlavní město bylo přesunuto do Ankary. V 50. letech 20. století žilo v Istanbulu velké množství Řeků, ti však po nepokojích v roce 1955 byly nuceni se odstěhovat. Město se stalo centrem násilných útoků vedených proti nim. Istanbul se poté dále rozvíjel, vystavěny byly četné silnice, dálnice a továrny. Životní úroveň obyvatel rostla, což přimělo další Turky se do tohoto moderního města přistěhovat. Během třiceti let se z původně milionového Istanbulu stalo pětimilionové město. V současnosti je významnou obchodní i kulturní křižovatkou a kosmopolitním centrem, v němž vedle sebe žijí muslimové, křesťané i Židé.